Tip od SwimCoach
Šestnáct jezer v Rakousku a severní Itálii, která jsme projeli v září 2026. U každého najdete, jaké se tam konají plavecké závody a kde se dá potápět. Pod průvodcem je cestovní deník, ze kterého vznikl.
Desítky jezer na malém prostoru kousek od Salcburku. Pro plavce nejteplejší jezera Solné komory, Mondsee a Irrsee, pro potápěče nejznámější rakouské sladkovodní lokality na Attersee a Traunsee.
Z naší cesty: Solná komora
Sem patří fotka: italie-2026/salzkammergut-mapa.webpRakousko
Třetí největší a třetí nejhlubší jezero Rakouska, až 171 m, viditelnost pod vodou až 20 m.
Rakousko
Nejteplejší jezero Solné komory, celé pod ochranou přírody, hloubka do 32 m, bez motorových lodí. Tady jsme se koupali.
Rakousko
V létě se voda ohřeje až na 27 °C.
Rakousko
Nejhlubší jezero Rakouska, pod horou Traunstein.
Rakousko
Voda v kvalitě pitné vody, jezero sdílí St. Gilgen, Strobl a St. Wolfgang.
Rakousko
Úplný zákaz motorových lodí, voda slouží jako pitná, hloubka 67 m, v létě nejvýš kolem 23 °C.
Rakousko
Malé chráněné jezero u Bad Ischlu, asi 10 ha a 15 m, napájené podzemními prameny. Voda se v něm vymění za dva dny.
Rakousko
Soukromé horské jezero v 716 m, hluboké 54 m. Břehy ke koupání moc nelákají, nafukovací čluny a matrace jsou zakázané.
Rakousko
Hluboké 125 m, pod masivem Dachsteinu.
Garda, Iseo, Maggiore, Como a Orta. V létě teplá voda a nejhustší kalendář závodů v otevřené vodě, na jaký jsme na cestě narazili. Jen samotné jezero Orta má přes deset akcí do roka.
Z naší cesty: jezera pod Alpami
Sem patří fotka: italie-2026/11-isola-san-giulio.webpItálie
Největší italské jezero. Jeli jsme kolem Rivy a Torbole.
Itálie
Uprostřed leží Monte Isola, největší obydlený jezerní ostrov Evropy.
Itálie
V Aroně jsme stáli pod kolosem sv. Karla. Arona je cílem největšího místního závodu.
Itálie
Jedno z nejhlubších jezer Evropy. My jsme ho viděli z Brunate.
Itálie
Tři noci jsme bydleli nad ním a jednou ho objeli lodí.
Ledové Lago di Braies v Dolomitech, které jsme viděli za východu slunce, a Zeller See, kde se plave IRONMAN 70.3.
Z naší cesty: DolomityItálie
Horské jezero v 1 496 m, hluboké 36 m. Voda i v létě nejvýš kolem 14 °C. Viděli jsme ho za východu slunce.
Rakousko
Hluboké asi 70 m, v létě kolem 23 °C.
Měsíce podle ročníku 2026. Přesné termíny se každý rok mění, najdete je na webech pořadatelů.
Stav k září 2026 podle webů pořadatelů, turistických svazů a potápěčských center. Pravidla i akce se mění, před cestou je ověřte.
Jak tento průvodce vznikl
Z Prahy přes Solnou komoru a Brenner ke Gardě, k jezerům pod Alpami a do Dolomit. Zpátky přes Salcburk a Krumlov. Dva lidé, jedno auto.
1. až 16. září 2026
1. a 2. září
Z Prahy jsme vyjeli v úterý v jednu odpoledne a nikde se nezdržovali: přes Tábor a Budějovice na Dolní Dvořiště, pak Linec a dálnice k Attersee. Večer už jsme byli v St. Georgen im Attergau, kousek od jezera.
Druhý den bylo jasno a 24 stupňů. Objeli jsme Attersee po západním břehu a vyjeli lanovkou na Katrin nad Bad Ischlem. Z 1 400 metrů je jezerní kraj vidět jako na mapě: Traunsee, Wolfgangsee, Fuschlsee, Hallstättersee a několik menších jezer mezi kopci. Cestou zpátky jsme se zastavili u vodopádu Nixenfall a den skončil tam, kde má: koupáním v Irrsee.
Sem patří fotka: italie-2026/25-attersee-vecer.webp
Sem patří fotka: italie-2026/01-katrin.webp
Sem patří fotka: italie-2026/02-attersee.webp
Sem patří fotka: italie-2026/03-nixenfall.webp3. a 4. září
Třetí den byl nejdelší z celé cesty. Z Rakouska kousek přes Německo do Kufsteinu, Innsbrucku a pak přes Brennerský průsmyk dolů do Itálie. Oběd ve Vipitenu a dál po dálnici kolem Trenta až nahoru k Monte Baldo nad Gardou. Ubytovali jsme se v Prada di Brentonico, 907 metrů nad mořem.
V pátek se nikam nejelo. Čtení, klid a žádné auto.
Sem patří fotka: italie-2026/04-brentonico.webp5. a 6. září
Z Monte Balda jsme sjeli k Torbole a Rivě a pokračovali po západním břehu Gardy. V Limone jsme si prošli citrusovou zahradu Limonaia del Castèl, pak jsme odbočili na Strada della Forra, silnici vedenou skalní soutěskou nad jezerem, a zastavili se na vyhlídce Terrazza del Brivido v Pieve. Na dvě noci jsme se usadili v Gardole nad Tignale.
Neděle proběhla přesně podle plánu, což se na cestách nestává tak často, jak by člověk čekal. Vyjeli jsme ke svatyni Montecastello, pak dolů do Toscolano Maderna a trajektem přes jezero do Torri del Benaco se skaligerským hradem z roku 1383. Po návratu Valle delle Cartiere, údolí starých papíren, a na závěr koupání v Campione del Garda. Jasno a 27 stupňů.
Sem patří fotka: italie-2026/26-garda-prijezd.webp
Sem patří fotka: italie-2026/27-limonaia.webp
Sem patří fotka: italie-2026/28-garda-vecer.webp
Sem patří fotka: italie-2026/05-garda-vyhlidka.webp
Sem patří fotka: italie-2026/06-torri-pristav.webp
Sem patří fotka: italie-2026/07-torri-hrad.webp7. až 10. září
V pondělí jsme se přesunuli na západ. Zastávka v Iseu na stejnojmenném jezeře, pak dálnice a Arona na Lago Maggiore, kde nad městem stojí 35 metrů vysoký kolos svatého Karla Boromejského. Na tři noci jsme bydleli v Madonna del Sasso, vesnici na skále vysoko nad jezerem Orta, v apartmánu s velkou terasou.
Úterý patřilo Comu. Bylo 31 stupňů a vyjeli jsme pozdě, takže ne všechno vyšlo. Lanovka na Brunate jezdí od roku 1894 a místy stoupá se sklonem 55 procent. Nahoře jsme došli k majáku Faro Voltiano. S obědem na Brunate jsme neměli štěstí, kuchyně tam vaří až od pěti, takže nahoře byla zmrzlina a oběd až dole ve městě. Na loď po jezeře ani na koupání už čas nezbyl.
Ve středu pršelo. Den bez auta, jen krátká procházka ke svatyni Madonna del Sasso a odpočinek. Loď po Ortě jsme přesunuli na další ráno.
Ve čtvrtek v půl deváté jsme vypluli z Omegny a dvě hodiny jezdili po Lago d'Orta. Pak oběd v Ortě San Giulio a dlouhá cesta na severovýchod. Kolona před Trentem nás zdržela, takže jsme do Val Pusteria dorazili až v půl deváté večer.
Sem patří fotka: italie-2026/08-arona.webp
Sem patří fotka: italie-2026/09-orta-vecer.webp
Sem patří fotka: italie-2026/10-bourka.webp
Sem patří fotka: italie-2026/29-orta-dest.webpSem patří fotka: italie-2026/11-isola-san-giulio.webp
Sem patří fotka: italie-2026/12-orta-rano.webp10. až 14. září
Čtyři noci na statku u Valdaory, v údolí Pusteria na východě Jižního Tyrolska.
Pátek byl nejchladnější den ze čtyř, 15 stupňů a oblačno, a tak jsme vodopády nechali na později. Odpoledne prohlídka hradu Taufers v Campo Tures, kam se do interiérů dostanete jen s průvodcem, a pak velký nákup v Monguelfu. V Jižním Tyrolsku je v neděli zavřeno a na to je dobré myslet už v pátek.
Sobota začala pod mraky, ale deka se dopoledne protrhala a odpoledne bylo úplně jasno. Ve Val di Funes jsme vyšli ke kostelu Santa Maddalena. Na Zanser Alm jsme se nedostali, u parkoviště Ranui už svítila červená a vjezd nahoru byl zavřený. Otočili jsme se a jeli do kláštera Novacella z roku 1142, který jsme prošli celý i se zahradou. Den jsme uzavřeli procházkou starou Chiusou, kterou jsme ve čtvrtek kvůli koloně nestihli.
V neděli lanovkou z Valdaory na Kronplatz, 2 275 metrů. Nahoře stojí mírový zvon Concordia 2000, váží 18 tun a zvoní každý den v poledne. Odpoledne tři vodopády Reinbach u Campo Tures, asi 55 minut do kopce po upravené cestě. Dolů jsme to vzali po Fly-Line: v postroji na nerezové trubce, 850 metrů a 200 výškových metrů za pět minut.
V pondělí budík v šest. U závory do údolí jsme byli dlouho před devátou, kdy začíná platit rezervace, a vyplatilo se to: Lago di Braies za východu slunce, klidná hladina a v ní rozsvícené stěny Croda del Becco. Pak Prato Piazza, náhorní plošina ve 2 000 metrech s pevností z doby Rakouska-Uherska, a Strudelkopf s pohledem na Tre Cime.
Sem patří fotka: italie-2026/13-pusteria-rano.webp
Sem patří fotka: italie-2026/14-taufers-vyhled.webp
Sem patří fotka: italie-2026/15-val-di-funes.webp
Sem patří fotka: italie-2026/16-novacella.webp
Sem patří fotka: italie-2026/17-kronplatz.webp
Sem patří fotka: italie-2026/18-reinbach.webp
Sem patří fotka: italie-2026/19-prato-piazza.webp
Sem patří fotka: italie-2026/20-prato-piazza-pevnost.webp14. a 15. září
Z Prato Piazza jsme sjeli do údolí a Felbertauernským tunelem se vrátili do Rakouska. Noc ve Werfenu, pod hradem Hohenwerfen.
Ráno soutěska Lammerklamm u Scheffau, úzké skalní rokle Lammeröfen s temnou částí Dunkle Klamm. Odpoledne konečně Salcburk, tři hodiny ve starém městě. Na pevnost Hohensalzburg už čas nezbyl. Večer přes Linec a hraniční přechod ve Studánkách do Českého Krumlova.
Sem patří fotka: italie-2026/21-hohenwerfen.webp
Sem patří fotka: italie-2026/22-lammerklamm.webp
Sem patří fotka: italie-2026/23-salzburg.webp16. září
Poslední dopoledne patřilo Krumlovu a prošli jsme ho celý: náměstí Svornosti, vyhlídku na Parkánu, Seminární zahradu, Lazebnický most, zámecká nádvoří s medvědím příkopem, Plášťový most, kaskádovou fontánu a zámeckou zahradu až k jezírku. Na věž jsme tentokrát nešli.
Odpoledne přes Budějovice a po D3 do Prahy. Tam, kde jsme 1. září vyjeli.
Sem patří fotka: italie-2026/24-tachometr.webpŠestnáct dní, 3 154 kilometrů podle tachometru a čtyři země: Česko, Rakousko, kousek Německa a Itálie. A šestnáct jezer, v některých jsme plavali, na jiná jsme se jen dívali shora.
A SwimCoach tip
Sixteen lakes in Austria and northern Italy that we travelled through in September 2026. For each one you will find its open water swimming races and where you can dive. Below the guide is the travel journal it came from.
Dozens of lakes packed close together just east of Salzburg. For swimmers, the warmest lakes of the Salzkammergut, the Mondsee and the Irrsee; for divers, Austria's best known freshwater sites on the Attersee and the Traunsee.
From our trip: the SalzkammergutPhoto goes here: italie-2026/salzkammergut-mapa.webpAustria
Austria's third largest and third deepest lake, down to 171 m, with underwater visibility of up to 20 m.
Austria
The warmest lake in the Salzkammergut, fully protected, up to 32 m deep, no motorboats. This is where we swam.
Austria
In summer the water warms up to 27 °C.
Austria
Austria's deepest lake, below the Traunstein.
Austria
Drinking water quality, shared by St. Gilgen, Strobl and St. Wolfgang.
Austria
A complete motorboat ban, the water is used as drinking water, 67 m deep, rarely above 23 °C in summer.
Austria
A small protected lake near Bad Ischl, about 10 ha and 15 m deep, fed by underground springs. Its water is renewed within two days.
Austria
A private mountain lake at 716 m, 54 m deep. The shore is not very inviting for swimming, and inflatable boats and mattresses are banned.
Austria
125 m deep, at the foot of the Dachstein massif.
Garda, Iseo, Maggiore, Como and Orta. Warm water in summer and the busiest open water calendar we came across on the trip. Lake Orta alone has more than ten events a year.
From our trip: the lakes below the AlpsPhoto goes here: italie-2026/11-isola-san-giulio.webpItaly
Italy's largest lake. We drove past Riva and Torbole.
Italy
Monte Isola, Europe's largest inhabited lake island, sits in the middle.
Italy
In Arona we stood below the Saint Charles colossus. Arona is where the lake's biggest local race finishes.
Italy
One of Europe's deepest lakes. We saw it from Brunate.
Italy
We stayed above it for three nights and toured it once by boat.
The ice-cold Lago di Braies in the Dolomites, which we saw at sunrise, and the Zeller See, where IRONMAN 70.3 athletes swim.
From our trip: the DolomitesItaly
A mountain lake at 1,496 m, 36 m deep. Even in summer the water barely reaches 14 °C. We saw it at sunrise.
Austria
About 70 m deep, around 23 °C in summer.
Months as of the 2026 editions. Exact dates change every year; check the organisers' websites.
As of September 2026, based on organisers, tourist boards and dive centres. Rules and events change, so check them before you go.
How this guide came about
From Prague through the Salzkammergut and over the Brenner to Lake Garda, the lakes below the Alps and the Dolomites. Home through Salzburg and Český Krumlov. Two people, one car.
1 to 16 September 2026
1 and 2 September
We left Prague on Tuesday at one in the afternoon and drove straight through: Tábor, České Budějovice, the border at Dolní Dvořiště, then Linz and the motorway to the Attersee. By evening we were in St. Georgen im Attergau, a short way from the lake.
The next day was clear and 24 degrees. We drove the west shore of the Attersee and took the cable car up the Katrin above Bad Ischl. From 1,400 metres the lake country lies below you like a map: the Traunsee, Wolfgangsee, Fuschlsee, Hallstättersee and a few smaller lakes tucked between the hills. On the way back we stopped at the Nixenfall waterfall, and the day ended the way it should, with a swim in the Irrsee.
Photo goes here: italie-2026/25-attersee-vecer.webpPhoto goes here: italie-2026/01-katrin.webpPhoto goes here: italie-2026/02-attersee.webpPhoto goes here: italie-2026/03-nixenfall.webp3 and 4 September
Day three was the longest of the whole trip. A short stretch through Germany, then Kufstein, Innsbruck and over the Brenner Pass down into Italy. Lunch in Vipiteno, then on past Trento and up to Monte Baldo above Lake Garda. We stayed in Prada di Brentonico, 907 metres above the sea.
On Friday we went nowhere. Reading, quiet, and no car.
Photo goes here: italie-2026/04-brentonico.webp5 and 6 September
From Monte Baldo we dropped down to Torbole and Riva and followed the west shore of Garda. In Limone we walked through the Limonaia del Castèl citrus garden, then turned onto the Strada della Forra, a road that threads through a rock gorge above the lake, and stopped at the Terrazza del Brivido viewpoint in Pieve. We settled in Gardola above Tignale for two nights.
Sunday went exactly to plan, which on a trip happens less often than you would think. We drove up to the Montecastello sanctuary, then down to Toscolano Maderno and took the ferry across the lake to Torri del Benaco and its Scaliger castle from 1383. Back on our side, the Valle delle Cartiere, a valley of old paper mills, and finally a swim at Campione del Garda. Clear skies and 27 degrees.
Photo goes here: italie-2026/26-garda-prijezd.webpPhoto goes here: italie-2026/27-limonaia.webpPhoto goes here: italie-2026/28-garda-vecer.webpPhoto goes here: italie-2026/05-garda-vyhlidka.webpPhoto goes here: italie-2026/06-torri-pristav.webpPhoto goes here: italie-2026/07-torri-hrad.webp7 to 10 September
On Monday we moved west. A stop in Iseo on the lake of the same name, then the motorway to Arona on Lago Maggiore, where the 35-metre colossus of Saint Charles Borromeo stands above the town. For three nights we stayed in Madonna del Sasso, a village on a rock high above Lake Orta, in a flat with a big terrace.
Tuesday was for Como. It was 31 degrees and we set off late, so not everything worked out. The Brunate funicular has been running since 1894 and climbs a gradient of up to 55 percent. At the top we walked to the Faro Voltiano lighthouse. Lunch on Brunate was not to be, the kitchen only opens at five, so it was ice cream up top and lunch back down in town. There was no time left for a boat on the lake or a swim.
On Wednesday it rained. A day without the car, just a short walk to the Madonna del Sasso sanctuary and a rest. We moved the Orta boat trip to the next morning.
On Thursday at half past eight we set out from Omegna and spent two hours on Lake Orta. Then lunch in Orta San Giulio and the long drive north-east. A queue before Trento held us up, and we reached the Val Pusteria only at half past eight in the evening.
Photo goes here: italie-2026/08-arona.webpPhoto goes here: italie-2026/09-orta-vecer.webpPhoto goes here: italie-2026/10-bourka.webpPhoto goes here: italie-2026/29-orta-dest.webpPhoto goes here: italie-2026/11-isola-san-giulio.webpPhoto goes here: italie-2026/12-orta-rano.webp10 to 14 September
Four nights on a farm near Valdaora, in the Pustertal valley in the east of South Tyrol.
Friday was the coldest of the four days, 15 degrees and cloudy, so we saved the waterfalls for later. In the afternoon, a tour of Burg Taufers in Campo Tures, where the interiors are open only with a guide, and then a big shop in Monguelfo. In South Tyrol everything is shut on Sunday, and it pays to remember that on Friday.
Saturday started under cloud, but it broke up during the morning and by afternoon the sky was completely clear. In the Val di Funes we walked up to the church of Santa Maddalena. We did not make it to the Zanser Alm: the light at the Ranui car park was already red and the road up was closed. We turned round and drove to Novacella Abbey, founded in 1142, and saw all of it, garden included. We finished the day with a walk through the old town of Chiusa, which the Thursday queue had cost us.
On Sunday we took the lift from Valdaora up the Kronplatz, 2,275 metres. At the top stands the Concordia 2000 peace bell, which weighs 18 tonnes and rings every day at noon. In the afternoon, the three Reinbach waterfalls near Campo Tures, about 55 minutes uphill on a good path. We came down on the Fly-Line: a harness on a stainless steel rail, 850 metres and 200 metres of descent in five minutes.
On Monday the alarm went at six. We were through the barrier into the valley well before nine, when bookings start to apply, and it was worth it: Lago di Braies at sunrise, the water still, and the lit-up walls of the Croda del Becco reflected in it. Then Prato Piazza, a plateau at 2,000 metres with an Austro-Hungarian fort, and the Strudelkopf with its view of the Tre Cime.
Photo goes here: italie-2026/13-pusteria-rano.webpPhoto goes here: italie-2026/14-taufers-vyhled.webpPhoto goes here: italie-2026/15-val-di-funes.webpPhoto goes here: italie-2026/16-novacella.webpPhoto goes here: italie-2026/17-kronplatz.webpPhoto goes here: italie-2026/18-reinbach.webpPhoto goes here: italie-2026/19-prato-piazza.webpPhoto goes here: italie-2026/20-prato-piazza-pevnost.webp14 and 15 September
From Prato Piazza we drove down the valley and back into Austria through the Felbertauern tunnel. A night in Werfen, below Hohenwerfen castle.
In the morning, the Lammerklamm gorge near Scheffau, the narrow rock clefts of the Lammeröfen with their dark section, the Dunkle Klamm. In the afternoon, Salzburg at last, three hours in the old town. There was no time left for the Hohensalzburg fortress. In the evening, on through Linz and the border crossing at Studánky to Český Krumlov.
Photo goes here: italie-2026/21-hohenwerfen.webpPhoto goes here: italie-2026/22-lammerklamm.webpPhoto goes here: italie-2026/23-salzburg.webp16 September
The last morning belonged to Krumlov, and we walked all of it: the main square, the Parkán viewpoint, the Seminary garden, the Barber's Bridge, the castle courtyards and the bear moat, the Cloak Bridge, the cascade fountain and the castle garden all the way to the pond. We skipped the tower this time.
In the afternoon, through České Budějovice and up the D3 to Prague. Back where we started on 1 September.
Photo goes here: italie-2026/24-tachometr.webpSixteen days, 3,154 kilometres by the odometer and four countries: Czechia, Austria, a little of Germany, and Italy. And sixteen lakes, some we swam in, others we only looked down on.